Změny ve výkonné radě společnosti PLAUT AG * Člen výkonné rady Volker Knotz převzal odpovědnost za oblast západní a severní Evropy

Za druhé světové války zachránil Karel Weirich ve fašistické Itálii stovky Židů, přesto byl donedávna téměř neznámý. Tento novinář, stenograf, účetní a korespondent České tiskové kanceláře pro Vatikán, od jehož narození uplynulo 2. července 110 let, však podle historiků poskytl pomoc srovnatelnou s činy Nicholase Wintona.

Jeho příběh objevil italský historik Alberto Tronchin a napsal o něm knihu. A loni dostal Weirich od českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy in memoriam.

Díky svým aktivitám fungoval Weirich jako jakási spojka mezi českým odbojem, bývalými diplomaty, krajany a také Vatikánem (kde nemělo Československo tehdy žádného zástupce).Díky němu se do kruhů blízkých papeži dostávaly zprávy z protektorátu. Jedním z jeho vatikánských kontaktů byl i Giovanni Battista Montini, pozdější papež Pavel VI.

Weirich se narodil v Římě, kam se jeho rodiče odstěhovali, když tam jeho otec sochař získal stipendium. Dětství tak prožil převážně v Itálii, ač po otcově smrti krátce pobýval společně s matkou na Moravě.

Po středoškolských studiích začal působit v katolických misijních institucích - stal se sekretářem ředitele Papežského díla svatého apoštola Pavla a v roce 1932 přešel do sekretariátu Papežských misijních děl. V té době začal psát články o tehdejším Československu pro vatikánský deník L'Osservatore Romano, později i pro deník Messaggero. V roce 1935 přijal nabídku ČTK a stal se jejím stálým korespondentem z Itálie a Vatikánu. V roce 1941 jej však propustili kvůli protinacistickým postojům. I poté pracoval jako novinář. Zapojil se také do odboje a začal pomáhat cizincům, zejména Židům, které nechal v roce 1940 Benito Mussolini internovat.

Pomáhal hlavně vězňům koncentračního tábora Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kde bylo vězněno několik set československých Židů. Byli to cestující ze ztroskotané lodi Pentcho, která směřovala do Palestiny. S dalšími dvěma Čechy založil Weirich Společnost svatého Václava, která kryla poskytování humanitární pomoci lidem, skrývajícím se v Itálii před nacisty. "Od roku 1943 se jim snažil zajistit také útočiště a falešné dokumenty," uvedla jeho neteř Helena Weirichová.

V dubnu 1944 Weiricha zatkli a poté odsoudili k trestu smrti. Na zásah samotného papeže byl později rozsudek zmírněn na 18 let těžkých prací. Weirich se dostal se do Bavorska, do tábora Kolbermoor, a pak do Mnichova. V květnu 1945 jej z bavorského vězení vysvobodila americká armáda.

Po válce začal opět pracovat pro ČTK. Po únoru 1948 byl povolán do Prahy, ale vzhledem k místnímu vnitropolitickému vývoji se nakonec rozhodl zůstat v Itálii. Zemřel 1. listopadu 1981. Helena Weirichová později ukázala na své půdě Tronchinovi dosud neprobádaný archiv Weirichových dokumentů. Seznamy v něm se týkají zhruba 500 osob, kterým pomohl.

"Problém imigrantů za druhé světové války má něco společného s dnešní situací. Dneska mají opačný směr. Tehdy se snažili dostat se ze střední Evropy do Palestiny, obecně na Blízký východ, dnes se z Blízkého východu snaží dostat do Evropy. Je to historie, která se opakuje," uvedl Tronchin v jednom z rozhovorů. Jeho kniha o Weirichovi s názvem Spravedlivý riskuje vyšla vloni.