Agentury práce - nepřítel státu

PRAHA 9. září (PROTEXT) - Vládní a ministerští úředníci nepovažují existenci a činnost agentur práce v Česku za nástroj aktivní politiky zaměstnanosti. Mnozí z nich ani neví, jak taková agentura práce pracuje, jaká úskalí jejich práce mnohdy přináší. A tak raději zastávají názor, že pokud klienti agentur práce za své služby platí, mohou být agentury vlastně rády, že je tu stát na trhu trpí. Rozhodli se, že jim budou předepisovat, jak mají fungovat. A stalo se, že se v nových zákonech objevují předpisy, které hraničí s nesmyslností, jelikož ti, kteří tyto zákony tvoří, naprosto neznají realitu trhu práce, potřeby obyčejných lidí pracovat a hlavně společností, které je zaměstnávají. Pokud někdo chce v tomto státě regulovat nezaměstnanost, měl by se zřejmě vyznat v problematice českých firem, přihlížet k jejich obchodním potřebám a ne je zatěžovat zbytečnou byrokracií a ztěžovat nezaměstnaným si práci hledat. I přesto, že se očekával společně se vstupem České republiky do EU jakýsi pokrok v otázkách fungování agentur práce směrem, jakým se ubírají ostatní vyspělé země EU, stalo se právě naopak. Agenturám práce se nastavují podmínky takové, aby z českého trhu práce zmizely. Nejhorší na celé věci je, že mnozí vládní úředníci i poslanci české vlády žijí v domnění, že agentury práce pouze zprostředkovávají lidem práci, a proto není třeba jejich aktivity nijak rozvíjet. V posledních pěti letech se ale pracovní trh ubírá cestou jinou, a to směrem využívání flexibilní pracovní síly. Tato činnost je i v zahraničí velmi často využívána ze strany zaměstnavatelů, právě díky jejich nerovnoměrně rozloženým výrobním a obchodním programům. Stát a ministerstvo jejich potřeby nezohledňuje a snaží se je svými zákony silou přimět k zaměstnávání pracovní síly tak, aby to pro ně bylo co nejméně flexibilní a finančně nevýhodné. Nastavením srovnatelných podmínek se dokonce daleko zhoršila i pozice nezaměstnaných. A tak stát raději preferuje tyto lidi plošně živit z našich daní, než aby tito lidé přijímali práci, která by byla možná dočasně hůře placená, než práce vlastních zaměstnanců daného podniku. Jak je možné, že v demokratických zemích někdo předepisuje člověku bez práce, za kolik peněz může zaměstnání přijmout? Upírá nám stát právo na svobodnou volbu zaměstnání? Považuje nás stát za nesvéprávné, když se nás ani neptá, co vlastně chceme? Nikomu zřejmě nevadí, že je v tomto státě cca. 500.000 nezaměstnaných, z jejichž řad by mnozí přijali i práci méně placenou jen proto, aby pracovat mohli. Jen otázky romské menšiny a jejich zaměstnanosti jsou otázkami, které nikdo řešit nechce a řešit asi nikdy nebude. Zaměstnat Roma je v dnešní době prakticky nemožné, byť mnozí z nich pracovat chtějí. A tak se největší podniky uchylují k nabírání pracovní síly z okolních států, převážně pak ze Slovenska. Nicméně i tyto zdroje pracovníků jsou téměř vyčerpány. Naše soutěživost se Slovenskem pomalu končí, jelikož se právě tato země stává svými zákony a daněmi daleko přitažlivější pro mnoho nových a zajímavých investorů. A tak nám nezbude asi nic jiného než hloupě přihlížet, jak živíme z daní půl milionu lidí, kteří pracovat nechtějí, jelikož jsou dostatečně motivováni k tomu, aby raději seděli doma za naše peníze. A co agentury práce? Copak by naši páni úředníci dělali, kdyby agentury nezaměstnávaly formou dočasného přidělování cca. 300.000 lidí ročně a všichni by byli nezaměstnaní? Zřejmě by nám opět někde zvýšili daně, aby je bylo možné finančně zabezpečit. Kontakt: Asociace poskytovatelů personálních služeb, Praha e-mail: info@apps.cz tel.: 257 310 708 Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT